Beryl a jeho variety

Beryl je chemicky křemičitan berylnato-hlinitý. Krystaluje v šesterečné soustavě. Původ jména je z řeckého beryllos, kterým se označovaly drahokamy modrozelené jako mořská voda. 

Obecný beryl

Obecný beryl sice neoslní drahokamovou kvalitou, ale má zásadní význam díky obsahu beryllia, prvku s širokým využitím v průmyslu. Tento kov je ceněný zejména v metalurgii a elektrotechnice, kde se uplatňuje například při výrobě osvětlovacích těles. Dále se používá v leteckém průmyslu při výrobě speciálních slitin kovů a v lékařství, kde se z něj získávají beryliové soli. Chemicky je beryl bohatý na oxid berylnatý, jehož obsah dosahuje 14,1 %.

Krystaly berylu se obvykle vyvíjejí v šesterečné soustavě a mají dlouze sloupcovitý tvar, i když vzácně mohou být také tlustě tabulkovité. Jejich velikost může být impozantní - například ve státě Maine v USA byly nalezeny krystaly dosahující délky až šesti metrů a šířky jednoho metru. Typická barva obecného berylu je žlutozelená, jeho lesk je skelný až mírně mastný. Ve větších kusech je neprůhledný a má nedokonalou štěpnost podle spodové plochy. Při rozbití se láme nerovnoměrně a jeho vryp je bílý. Beryl má tvrdost 7,5 až 8,0 a hustotu 2,63 g/cm³ až 2,90 g/cm³.

Zajímavost

Již od čtrnáctého století se drahokamové odrůdy berylu používají k vybroušení tzv. očních skel. Odtud pochází pozdější označení brýlí.

Na foto: beryl, Madagaskar, velikost cca 8 cm

Výskyt

Beryl se nejčastěji vyskytuje v žulových pegmatitech. Bývá však i v hrubozrnných žulách, ve svorech, na cínovcových ložiskách spolu s topazem, turmalínem, fluoritem, wolframitem atd.

V ČR a SR se vyskytuje beryl většinou v pegmatitech. Známý je z Otova na Poběžovicku, z Písku, Maršíkova na Sobotínsku a z cínovcových žil od Horního Slavkova a z Cínovce.

Variety (odrůdy) berylu

Beryl patří mezi nejoblíbenější drahokamy. Jeho krystaly se vyznačují šestihranným sloupcovitým tvarem a při dosažení drahokamové kvality často vykazují větší počet krystalových ploch. Tento jev souvisí s klidnými podmínkami krystalizace a pravidelným přísunem stavebních částic, které umožňují vznik složitějších struktur na povrchu krystalu.

Na foto: smragd - odrůda berylu

Beryl se vyskytuje v několika atraktivních barevných variantách. Mezi nejznámější patří smaragd, jehož sytě zelené zbarvení způsobují příměsi chrómu a vanadu, a akvamarín, který vyniká jemnými modrozelenými odstíny díky obsahu železa. Růžový morganit a jeho méně známý příbuzný vorobjevit získávají svou barvu díky přítomnosti oxidu cesného.

Zlatý beryl a jeho žlutozelená varianta heliodor bývají oblíbené zejména v Severní Americe. U nás byly tyto vzácné drahokamy nalezeny v píseckých pegmatitech společně s morganitem. Mezi vzácnější odrůdy patří také červený bixbit a modrý bazzit, které se v přírodě vyskytují jen ojediněle. Průhledná a bezbarvá varianta berylu se nazývá goshenit.

Drahokamové odrůdy berylu se obvykle fasetují do různých tvarů, přičemž smaragd se nejčastěji brousí do charakteristického smaragdového výbrusu – obdélníkového tvaru se stupňovitými fasetami. Akvamarín, morganit a zlatý beryl se často zpracovávají do briliantového výbrusu, který zvýrazňuje jejich třpyt.