Granát

Granáty jsou početnou skupinou křemičitanů s podobnými vlastnostmi a komplikovanými chemickými vzorci. V tomto článku je nebudu uvádět, protože zájemci si chemické vzorce jednotlivých druhů granátů jistě najdou sami, třeba tady. Jméno má granát pro svůj izometrický tvar z latinského granum = zrno, nebo z  "granatum malum" - granátové jablko.

Všechny granáty (bez výjimky) krystalují v soustavě krychlové a nejčastěji se objevují ve dvou krystalových tvarech (nebo spojkách obou tvarů). Jsou to dvanáctistěn kosočtverečný a čtyřiadvacetistěn deltoidový. Velmi často také tvoří granáty v horninách zrnité, skoro celistvé shluky.

Barva granátů

S granáty je nejčastěji spojovaná barva červená. Je to dáno tím, že náš "český granát", je zbarven sytě až krvavě červeně (barva „holubí krve“). Typické zbarvení českého granátu je způsobeno příměsí oxidu chromitého. Barevná škála celé granátové skupiny je ale mnohem širší. Zastoupeny jsou kameny žlutavé, oranžové, červenohnědé, hnědé až černé. Granáty jsou i zelené (např.uvarovit).

Granát není nikdy modrý.

Rozdělení granátů

Tradičně se uvádí (podle chemického složení) šest následujících hlavních druhů granátů:

1. Almandin (železnato-hlinitý) hnědočervený až černý
2. Pyrop (hořečnato-hlinitý) krvavě rudý až černý
3. Spessartin (manganato-hlinitý) tmavočervený až hnědočervený
4. Andradit (vápenato-železitý) různé odstíny červené, žluté, zelené, hnědé a černé
5. Grossular (vápenato-hlinitý) světle zelený až jantarově žlutý nebo sytě hnědý
6. Uvarovit (vápenato-chromitý) smaragdově zelený

Na foto: zleštěné granáty o velikosti 2 - 3 cm z Ándhra Pradéš (Indie)

Jednotlivé složky granátů se mohou rovněž vzájemně zastupovat v určitém poměru a je spíše výjimkou, najdeme-li v přírodě třeba čistý almandin. Zpravidla vždy obsahuje pyropovou nebo spessartinovou složku, popř. i další složky. V přírodě prakticky neexistují naprosto čisté jednotlivé druhy granátů. Při vzájemném zastupování granátových složek se neporušuje jeho stejnorodost, ale ovlivňuje se třeba barevný odstín, narůstání nebo klesání indexu lomu či hustota.[1]

Almandin

Almadin je nejhojnější granát v přírodě. Má obvykle fialově červenou barvu. Název "almandin" ustanovil roku 1546 Georgius Agricola. Vztahuje se k lokalitě Alabanda v Turecku, kde tento minerál nejen těžili ale i zpracovávali. Almandin se vyskytuje zvláště ve svorech, granulitech, amfibolitech, chloritových a mastkových břidlicích, v rulách, v některých žulách, pegmatitech apod.

Na foto.: almadiny z údolí Zillertal v Rakousku, velikost vzorku cca 45 cm

Z uvedených hornin se po jejich rozrušení dostává do sedimentárních hornin, např. do některých pískovců, arkóz apod., ale též do nezpevněných náplavů, písků a štěrků. Na Čáslavsku se vyskytují almandiny až jako pěst veliké, zarostlé v biotitické rule mezi Zbyslaví a Starkočem, dále v aplitu u Přibyslavic a jinde.

Na foto: almadiny - Sobotín (Granátová skála) ČR

Rhodolit

Zajímavým drahým kamenem ze skupiny granátů je rhodolit. Jedná se o odrůdu pyropu s obsahem asi 70% pyropové a 30% almandinové složky. Jméno rhodolit má základ v řeckých slovech "rhodon" - růže a "lithos" - kámen, ovšem více svojí barvou připomíná květy rhododendronu než růže. Poprvé byl nalezen v 17. století v Severní Karolíně v USA, ovšem dnes pochází převážná většina brusného materiálu z východní Afriky, kde se nachází veliké ložisko vzorků ze široké skupiny granátů.

Na foto: broušené rhodolity z Indie o rozměrech 7 x 5 mm

Rhodolit je považován za nejušlechtilejší z červených granátů s nejkrásnějším barevným odstínem. Má dosti silný lesk, dokonce intenzivnější než rubín či safír. Brousí se jako drahý kámen a pro svou nádhernou barvu je velice žádaným klenotem.

Pyrop

Název pyrop je odvozen z řeckého slova pyropos - ohnivý, což vystihuje jeho zvláštní temnou ohnivě červenou barvu, která vynikne zvláště při pozorném vybroušení kamene. České granáty se brousí v Turnově do tvaru briliantů nebo rout. Někdy se zrno přizpůsobuje jakoby krystalovému tvaru a vlastně jen dohlazuje, zejména jde-li o granáty do korálkového náhrdelníku. [1]

Posuzujeme-li granát z pohledu drahých kamenů, je nejzajímavější, nejoblíbenější a nejkrásnější zajisté pyrop. Česká naleziště pyropu jsou proslulá díky jeho vskutku drahokamové kvalitě. Kvůli vysoké kvalitě si ve světě vysloužil označení český granát.

Český granát

Nádherné české granáty nejsou velké, ale mají stálou barvu a jsou odolné vůči žáru i kyselinám. Průměr zrna českého granátu okolo 5 milimetrů se již považuje za výjimečný a velikost 8 milimetrů je již raritní (jihoafrické pyropy, tzv. Kapské rubíny, americké tzv. Arizonské rubíny, a českými klenotníky oblíbené pyropy z Tanzanie jsou větší).

Na foto.: velký kámen českého granátu zasazený do prstenu a ukázky broušených, surových českých granátů ze sbírkek Vídeňského muzea

V současné době se do šperků s českými granáty jako středový kámen (větších rozměrů) používají granáty z jiných lokalit, nebo (jak nám přijde vhodnější) jsou nahrazovány broušenými vltavíny. Spojení dvou významných českých drahých kamenů, tvoří jako celek unikátní české šperky.

Na foto: náhrdelník z dílny Granátu Turnov

Největší český granát

Největším známým českým granátem je kámen zasazený spolu s dalšími dvěma granáty a 318 diamanty v briliantovém řádu Zlatého rouna, kterým se dnes pyšní galerie Das Grůne Gewůlbe v Drážďanech pod inventárním číslem VIII/6 (Joachim Menzhausen: Das Grůne Gewůlbe, Leibzig, 1968). Největší z granátů má hmotnost 47 a 6/8 karátu, tj. 9,55 g. Je to oboustranný oválný čočkovec, který má rozměry 35 mm x 25 mm x 18 mm, rozměr by zhruba odpovídal holubímu vejci. [5]

Na foto: největší český granát v briliantovém řádu Zlatého rouna; Autor fotografie: Jürgen Karpinski, galerie Das Grůne Gewůlbe v Drážďanech

Spessartin

Spessartin má žlutou až červenohnědou barvu. Vyskytuje se zvláště v pegmatitech, mnohdy i v žulách. U nás se vyskytl v pegmatitech v Budislavi u Litomyšle a u Puklic na Jihlavsku.

Na foto: granát spessartin z Tongbei, Fujian, Čína, cca 12 cm.

Andradit

Andradit je velmi rozšířený granát a některé jeho význačněji zbarvené odrůdy dostaly dokonce i samostatná jména (topazolit - barvy zelenavě žluté z Alp, démantoid - pěkně zelený, dosti průhledný, a proto používaný jako ozdobný kámen, alochroit - celistvý andradit hnědavého zbarvení).

Na foto.: Andarit z Banátu v Rumunsku o velikosti cca 6cm

Granát andarit byl nazván po brazilském politikovi a mineralogovi Josém Bonifáciu de Andrada e Silva (1763–1838). Zpravidla tvoří rombododekaedrické a hexaoktoedrické krystaly. Méně časté jsou zrnité a kompaktní agregáty. V náplavech se vyskytují jednotlivá zrna nebo ohlazené oblázky. Chemické složení Ca 23,66 %, Fe 21,98 %, Si 16,58 %, O 37,78 %, příměsi Ti.

Odrůdy andaritu: Démantoid, Topazolit, Melanit viz níže.

Démantoid

Démantoid je zabarven do velmi sytě zelené až žlutozelené barvy díky příměsi chromu. Objeven byl v roce 1885 na středním Urale. Nejprve byl mylně považován za smaragd, ale poté se zjistilo, že se jedná o zcela novou odrůdu granátu a dle vykazujícího velmi silného diamantového lesku připomínající samotný diamant byl pojmenován démantoid.

Na foto: démantoid z oblasti Pienmont v Itálii, velikost zrn cca 5 mm

Démantoid je velice vyhledávaným drahokamem a vzhledem k téměř vyčerpaným nalezištím na Uralu má velmi vysokou cenu.

Topazolit

Topazolit je mnohem vzácnější než démantoid, avšak krystalů dosahující šperkařských kvalit se tolik nevyskytuje. Pojmenován byl Josém Bonifáciu de Andrade e Silva, kde se jeho jménem snažil vylíčit podobnost (v barvě a čirosti) s topazem. Barva topazolitu bývá medově až zlatavě žlutá a mezi nejznámější lokality výskytu patří Bavorsko v Německu nebo Namibie v Africe.

Melanit

Melanit "titanový andradit" je temně černá odrůda granátu andraditu. Jméno pochází z řeckého slova melan = černý. Své černé barvě vděčí hlavně velké příměsi titanu (až 1,5%). V současnosti se nachází pouze malé krystaly, které se používají převážně pro sbírkové účely. Nalézt ho můžeme na Ti bohatých magmatitech nebo skarnech na lokalitách jako je Mali, Chihuahua v Mexiku nebo Kalifornie v USA.

Grosulár

Název grosulár je odvozen od botanického názvu pro angrešt  "grossularia" s odkazem na zelený granát tohoto složení, který se vyskytuje na Sibiři. Grosulár může být zelený, bezbarvý, červený, hnědý, žlutý i jinak zbarvený. 

Hesonit

Hesonit patří do skupiny Grosulár tedy vápenato-hlinitých granátů. Zatímco většina granátů je v této skupině zelená, hesonit je oranžový. Jeho barva kolísá od medově žluté přes oranžovou až po hnědou (hnědo-černou). Nejznámější naleziště hesonitů je na Srí Lance, avšak těží se i na dalších místech např. v Brazílii, Indii, Madagaskaru, Tanzanii.

Na foto: hessonit z Jeffrey mine, Canada.

Uvarovit

Pěkné, sytě zelené, zbarvení uvarovitu způsobuje obsah chrómu. Vyskytuje se na nalezištích chromitu na Urale, v Turecku i jinde. Je to jeden ze vzácnějších granátů. Pěkně zbarvených a čistých granátů se používá jako ozdobných kamenů.

Na foto: zelený granát - uvarovit (Rusko)

Díky smaragdově zelené barvě je uvarovit v současnosti velmi vyhledávaným drahým kamenem. Nejčastěji se jeho drúzičky zasazují přívěsků.

Význam granátu v esoterice

Granát hraje významnou roli v esoterice a duchovní praxi. V mnoha kulturách je považován za ochranný talisman, odrazující zlé síly. Jeho energie povzbuzuje odvahu, naději a pozitivní myšlení. Granát prý podporuje tvůrčí proces a uvolňuje zablokované emoce. Uvádí se, že nošení granátu posiluje sebevědomí a motivaci k osobnímu rozvoji. Kromě toho má i uzemňující a očišťující účinky. Více o jeho přisuzovaných esoterických účincích v článku: Granát - kámen ohně

Zdroj a citace:

• [1] Drahé kameny kolem nás - Vladimír Bouška, Jiří Kouřimský
•  wiki - granát minerál
•  Mineralogie - Dr. Doh. Ježek
•  Atlas nerostů - Dr. Rudolf Rost a Miloslav Kocar
• [5] Mineralogický symbol Čech český granát - Vladimír Bouška a Ivan Turnovec (publikace)