Horniny Českomoravské vrchoviny

Českomoravská vrchovina je z geologického hlediska velmi pestré území. Je tvořeno několika velkými regionálně-geologickými jednotkami s odlišnou historií a významně jsou zastoupeny horniny vyvřelé, přeměněné i usazené.

Větší část území Českomoravské vrchoviny je tvořena přeměněnými horninami, které svou konečnou podobu získaly přeměnou původně usazených a vyvřelých hornin při variském (hercynském) vrásnění. Stáří těchto původních hornin přesně neznáme - například u moldanubických hornin se většinou předpokládá proterozoické nebo staropaleozoické (tj. starohorní nebo staroprvohorní) stáří. Při variském vrásnění byly tyto původní horniny (droby, pískovce, vápence, bazické lávy aj.) přeměněny, zvrásněny a jejich stavba byla narušena i pohyby podél zlomu a přesmyků. S variským vrásněním je spjat i vznik většiny těles vyvřelých hornin na Českomoravské vrchovině: žuly moldanubického plutonu mají podle typu stáří asi 300 až 330 milionů let, durbachity jsou o něco starší (asi 370 milionů let). Ranský masív vznikl už při starším vrásnění - kadomském - jeho stáří je pravděpodobně kolem 590 až 540 milionu let.

Po období variského vrásnění nezasáhlo už Českomoravskou vrchovinu významně žádné vrásnění - mladší horniny jsou proto nezvrásněné, většinou téměř vodorovně uložené sedimenty (usazeniny). Druhohorní (křídové) sedimenty v oblasti Dlouhé meze jsou cenomanského a turonského stáří (asi 97 až 87 milionů let). Třetihorní sedimenty jsou většinou sladkovodní, méně často i mořské (v moravské části Českomoravské vrchoviny).

Geologický vývoj oblasti byl ukončen dozvuky alpinského vrásnění na konci třetihor a ve čtvrtohorách. Došlo k pohybům podél starých zlomů, vznikla současná říční síť, hromadily se sedimenty aluvií, eluvií, vytvořily se i dnešní půdy. Do vzhledu krajiny také významně zasáhlo klima ledových dob - mrazovým zvětráváním byly zformovány vrcholové skalnaté partie, vznikaly skalní sruby a kamenná moře. Významným geologickým činitelem poslední doby se stal člověk.

Jednotky moldanublka jsou budovány zejména přeměněnými (metamorfovanými) horninami: převažují různé typy pararul, které jsou velmi často migmatitizované a přechází tak až do migmatitů. Dále jsou zastoupeny granulity, amfibolity, erlány, kvarcity, mramory, serpentinity, eklogity a řada dalších typů hornin. Moldanubikum je v prostoru Českomoravské vrchoviny dále členěno na moldanubikum české, strážecké a moravské. Součástí moldanubika je i největší těleso žulových hornin u nás - tzv. moldanubický pluton, k němuž patří i durbachity (amfibolické a pyroxenické granity až syenity) jihlavského a třebíčského masívu.

Z oblasti kutnohorsko-svratecké zasahují na území Českomoravské vrchoviny jednotky kutnohorského, ohebského a svrateckého krystalinika. Typické pro tyto oblasti jsou ruly, migmatity, amfibolity, erlány, skarny a další typy přeměněných hornin.

Oblast středočeská je zastoupena v prostoru Železných hor jednotkami železnohorského krystalinika, poličského krystalinika, hlinecké zóny a chrudimského paleozoika. Jejich horniny jsou většinou nepřeměněné nebo jen slabě přeměněné - břidlice, droby, slepence, kvarcity, vápence a fylity. Vyvřelé horniny jsou zastoupeny především granodiority železnohorského plutonu a bazickými až ultrabazickými horninami (gabra, dunity, diority) ranského masívu.

V severní části Českomoravské vrchoviny vystupují přeměněné horniny letovického krystalinika, které jsou řazeny do oblasti lugika: běžné jsou zejména ruly, migmatity, svory a amfibolity.

Moravikum je zastoupeno dvěma jednotkami: na východním a severovýchodním okraji Českomoravské vrchoviny je to svratecká klenba, na jihovýchodním okraji dyjská klenba. Obě klenby budují zejména granodiority, ruly, svory, fylity, mramory a kvarcity. Usazené horniny druhohorního křídového stáří v oblasti Dlouhé meze jsou především různé typy pískovců, jílovců a slínovců. Mnohem menší plošný rozsah mají na Českomoravské vrchovině třetihorní usazené horniny - drobné výskyty štěrků a písků jsou známy z okolí Jihlavy, Moravských Budějovic, Jemnice aj.

Text je převzat z úvodní tabule stále expozice minerálů a hornin v Muzeum Vysočiny v Jihlavě.