Jantar, zlato severu

Jantar je fosilizovaná pryskyřice některých stromů stará nejčastěji 25 až 40 milionů let. Tyto zkamenělé pryskyřice jsou uloženy v nepravidelných vrstvách třetihorních písků a jílovitých břidlic. Průměrné složení jantaru je 78 % C, 10 % H a 11 % O a často i malé podíly síry a popelovin. Význačná je tu kyselina jantarová C₄H₆O₄ v množství 3 – 8 %.

Víceméně z tradice je řazen mezi minerály. Tvrdost: 2 až 3, hustota: 1 g/cm³ až 1,1 g/cm³, teplota tání: 287 až 375 °C, nekrystalický (amorfní), lesk matný nebo pryskyřičný, lom má lasturnatý, částečně rozpustný v alkoholu, éteru aj. rozpouštědlech. Třením se stává elektricky nabitým. Jantar je také výborný izolátor. Snadno hoří a příjemně pryskyřičně voní. Sicilský jantar modravě fluoreskuje. Mezi další fyzikální vlastnosti jantaru patří skutečnost, že je křehký a nápadně lehký. Potopí se ve sladké čisté vodě, ale plave na hladině mořské vody.

Mladý jantar (kopál) z Madagaskaru.

Jantar se v přírodě vyskytuje v rozmanitých deformovaných formách, často jako výplně prasklin ve stromech, ale také ve tvaru krápníků, kapek, hlíz, valounů či drobných zrn. Tyto přírodní útvary jsou výsledkem procesů, při nichž pryskyřice pravěkých stromů tuhla a konzervovala svou podobu po miliony let. Objevy vnitřních přírodních odlitků jantaru nám přinášejí svědectví o existenci obřích stromů, jejichž rozměry si dnes lze jen těžko představit. Některé nalezené kusy jantaru dosahují hmotnosti 2 až 3 kilogramy, přičemž největší známý exemplář váží úctyhodných 9,75 kilogramu.

Další podrobné informace o jantaru, naleznete na stránkách www.fosilie-shop.cz 

Valchovit, neudorfit a muckit

Co tam nenaleznete, jsou informace o valchovitu, neudorfitu a muckitu (naše fosilní pryskyřice). 

Fosilní pryskyřice křídového stáří, které se nacházejí na území České republiky, představují zajímavou skupinu přírodních materiálů, jež se svým vzhledem podobají jantaru. Mezi nejznámější patří valchovit, neudorfit a muckit. Valchovit, pojmenovaný podle obce Valchova, se vyznačuje voskově žlutým zbarvením a patří k nejznámějším z těchto fosilních pryskyřic. Další podobně zbarvený je neudorfit, který byl nalezen v oblasti Nové Vsi u Moravské Třebové. Muckit, jehož název je odvozen od důlního Mucka, se objevuje v bledě žlutých odstínech a sdílí s ostatními zmíněnými pryskyřicemi podobný vzhled i chemické složení.

Významná naleziště těchto unikátních pryskyřic se nacházejí nejen ve Valchově a Nové Vsi u Moravské Třebové, ale také v lokalitách jako Hřebeč, Březina, Obora, Chrudichromy a Skutíčko.

Mikroskopická analýza ukázala, že valchovit se výrazně odlišuje od ostatních křídových fosilních pryskyřic přítomností velkého množství drobných vzduchových bublinek, které způsobují jeho makroskopickou neprůhlednost. Neudorfit se vyznačuje obsahem síry v rozmezí 2,45–3,19 %, což naznačuje její možný původ z pyritu, jenž se do pryskyřice mohl dostat během zvětrávání. Křídové fosilní pryskyřice, podobně jako baltský jantar, podléhají postupnému tmavnutí, zejména při působení slunečního záření nebo zahřátí, kdy přecházejí do červenohnědých odstínů. Tmavě zbarvené pryskyřice tak lze považovat za zvětralý oxidovaný materiál. Chemické složení těchto pryskyřic naznačuje jejich původ z rostlin čeledi Araucariaceae.

Na foto: náramky z Baltského jantaru

Pryskyřice, z nichž jantar vzniká, obsahují převážně isoprenoidní sloučeniny, zejména polymery odvozené z diterpenických kyselin, jako je kyselina abietová nebo komunová. V těchto strukturách jsou dále přítomny monomerní terpenoidy a produkty přirozeného zvětrávání, které mohou měnit vlastnosti jantaru v průběhu času.

Historie výzkumu jantaru sahá až do renesance, kdy se tímto materiálem zabýval významný jáchymovský lékař a mineralog Georgius Agricola, vlastním jménem Jiří Bauer (1494–1555). Právě on při svých experimentech z jantaru izoloval kyselinu jantarovou, což byl v té době významný objev. Dnes však víme, že čerstvé vzorky jantaru tuto kyselinu běžně neobsahují. Objevuje se až ve zvětralých exemplářích v důsledku chemických změn probíhajících na povrchu materiálu při dlouhodobém vystavení vlhkosti a vzduchu.

Valchovit - Hřebeč u Svitav, cca 8 cm

Význam jantaru v esoterice

V esoterice a duchovní praxi hraje jantar důležitou roli. Podporuje prý přirozené hojivé procesy v těle, regeneraci a vitalitu. Jeho teplé barvy - žlutá, oranžová, zlatá a hnědá - odrážejí energii Slunce. Dále se uvádí, že jantar dokáže absorbovat negativní emoce a nízkou energii. Přeměňuje do verze sebe sama, která je v souladu s vaším nejvyšším posláním. Více o jeho přisuzovaných esoterických účincích v článku: Jantar - kámen slunce