Síra
Síra je v přírodě poměrně hojně zastoupený nekovový chemický prvek žluté barvy s chemickou značkou S. Je poměrně reaktivní (přímo se slučuje se všemi prvky kromě vzácných plynů, dusíku, telluru, jodu, iridia, platiny a zlata). Síra byla známa již v dávnověku a např. ve starověké Číně sloužila jako jedna ze složek střelného prachu. Jako součást různých výbušnin a zábavní pyrotechniky se síra používá dodnes.
Na foto: síra, Polsko, cca 6 cm
Síra je sytě žlutá, někdy nazelenalá. Tvoří práškovité, houbovité či jemnozrnné a celistvé agregáty a povlaky, krápníky; vyskytuje se i v podobě krásných drúz dokonale omezených silně skelně lesklých průsvitných krystalů. Silně skelně lesklá je síra i na lasturnatě až nerovně lomných plochách. Síra snadno hoří, její krystaly jsou velmi křehké a špatně vedou teplo, takže již teplem ruky praskají. [1]
V četných dutinách sirných ložisek se poměrně často setkáváme s velkými krystaly síry, které vynikají známou krásnou světle žlutou nebo i medově žlutohnědou barvou a silným diamantovým leskem na krystalových plochách. Podivuhodné je také dokonalé omezení krystalů a jejich seskupení v bohaté drúzy nebo drúzové povlaky, na nichž bývají krystaly síry provázeny krystaly kalcitu, aragonitu, celestinu nebo sádrovce. [2]
Na foto: velké krystaly síry ze Sicílie, velikost vzorku výřezu fotografie 16 cm.
Krystaly jsou nejčastěji dipyramidální a hrubě tabulkovité. Práškovité, zrnité, ledvinité a zemité agregáty, výplně, nálety, krápníky.
Původ síry je vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par; sedimentární – tzv. síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých, slínitých nebo karbonátových horninách; druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách; biogenní - produkt činnosti mikroorganismů.
Na foto: sirné útvary v Dallolu.
Vlastnosti síry
Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 1,5–2, velmi křehká, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá, lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.
Optické vlastnosti: Barva: sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé. Lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý až světle žlutý.
Síra hoří na vzduchu modrým plamenem za vzniku oxidu siřičitého SO2 a v malém množství i oxidu sírového SO3.
Fotografie - síra
Na foto nahoře: síra - Sicílie (cca 40 cm) a dole (cca 25 cm)
Varování: síra je hořlavá tuhá látka. Bezpečnostní oznámení: H228 Hořlavá tuhá látka. P210 Chraňte před teplem / jiskrami / otevřeným plamenem / horkými povrchy. Zákaz kouření. Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc. Při styku s kůží omývejte mýdlem a velkým množstvím vody. Konzultujte s lékařem. Skladujte na chladném místě. Nádoby se sírou skladujte dobře uzavřené na suchém, dobře větraném místě.
Zdroj a citace:
- Síra jako minerál a síra jako chem. prvek na wiki
- [1] Síra na velebil.net
- [2] Kniha: Krása nerostů - RNDr. Karel Tuček