Turmalíny

Termín turmalín označuje skupinu strukturně blízkých minerálů, s komplikovaným chemickým vzorcem. Jedná se o nejsložitější silikáty v přírodě a jejich určení není snadné. Označení "turmalín" se tak běžně používá i v odborných textech pro nedostatečně určené minerály.

Na foto: Elbait var. rubelit z lokality Pala v Kalifornii, USA; velikost vzorku cca 8 cm

Název je odvozen od sinhálského "tura malí" = kámen přitahující popel. Zahříváním (nebo třením) se konce krystalů turmalínu nabíjejí opačným elektrickým nábojem a přitahují k sobě částečky prachu a popela.

Barvy turmalínu

Turmalín se vyskytuje v široké škále barev. Běžné jsou dvoubarevné a vícebarevné krystaly. Nejčastěji jsou turmalíny černé, hnědé, dále tmavozelené, tmavomodré, popřípadě růžové, červené, světle zelené, světle modré aj.

Turmalín nemá protivníka v zonální barevnosti a kontrastu sytých barev (např. zelená-červená, modrá-žlutá atd.) v jednom jediném krystalu. Ať se jedná o pásy barev napříč podélné osy krystalu či koncentrické zóny na příčném řezu.

Na foto: příčný řez turmalínem z Madagaskaru, cca 6 cm

Minerály skupiny turmalínu

GIA rozlišuje pět základních skupin podle obsahu stopových prvků:

1. Elbaity
2. Dravity
3. Uvity
4. Skoryly
5. Liddicoatity

Vzhledem k jejich schopnosti vzájemného mísení je přesné určení konkrétního druhu často možné až na základě podrobné chemické analýzy, která zohledňuje převládající složku minerálu.

Chemické složení turmalínů se během růstu často mění, což vede k významné variabilitě i v rámci jednoho krystalu. Obvyklým jevem je rozdílné složení v jádru krystalu a na jeho okrajích, případně mezi jednotlivými částmi sloupcovitého krystalu. Tento proces ovlivňuje jak barvu, tak i další fyzikální vlastnosti turmalínů.

Na foto: Elbait var. verdelit z Mount Mica; Maine, USA; velikost vzorku cca 10 cm

Mezi nejběžnější turmalíny patří skoryl, dravit a elbait. Skoryl, bohatý na železo, tvoří jednu z nejrozšířenějších variet a často se vyskytuje v černé barvě. Dravit, typický svým obsahem hořčíku, se obvykle vyznačuje hnědými odstíny, zatímco elbait, který obsahuje lithium, nabízí širokou škálu barev, včetně zelené, růžové a modré. Skoryl se dokonale mísí jak s dravitem, čímž vzniká tzv. skoryl-dravitová řada, tak s elbaitem, což vede ke vzniku skoryl-elbaitové řady.

Podle chemického složení rozlišujeme 37 druhů turmalínů (formule koncových členů) uznaných IMA (2022). 

Na foto: Velké krystaly elbaitu na křemeni, velikost vzorku cca 20 cm z lokality Pala Chief, Kalifornie, USA

Elbaity

Elbaity, pojmenované podle ostrova Elba v Itálii, tvoří nejširší skupinu turmalínů. Patří mezi ně nejznámější a nejoblíbenější šperkařské kameny, často hlubokých barev a vysoké kvality krystalů. Elbait se vyskytuje v mnoha barvách. Pro jeho barevné odrůdy byly navrženy speciální názvy, které se nakonec tak rozšířily, že v současné době jsou používanější než vlastní termín elbait (v seznamu níže jsou tyto názvy rozlišeny kurzívou).

• Elbait
• Rubelit
• Indigolit
• Verdelit
• Achroit
• Melounový turmalín (elbait i liddicoatit)
• Paraíba
• Olenit
• Rossmanit

Melounový turmalín

Velmi oblíbený je melounový turmalín (především elbait, fluor-elbait nebo liddicoatit). Jedná se o koncentricky barevně zónovanou odrůdu turmalínu s růžovo-červeným vnitřkem a zeleným okrajem, připomínající slupku vodního melounu. Příčné řezy těchto turmalínů jsou velmi ceněné a využití naleznou zejména ve špercích.

Na foto: Melounový turmalín, řez krystalem elbaitu z Dunton Mine, USA

Turmalín Paraíba

Turmalín Paraíba je jedním z nejvzácnějších a nejžádanějších drahokamů na světě, charakteristický svou intenzivní modrou až zelenomodrou barvou s výrazným neonovým efektem. Tento výjimečný odstín je způsoben přítomností mědi, která v krystalové struktuře elbaitu nahrazuje běžnější prvky, jako je železo nebo hořčík. První exempláře byly objeveny koncem 80. let 20. století v brazilském státě Paraíba, konkrétně v dole São José da Batalha, což vedlo k zavedení obchodního názvu „turmalín Paraíba“.

Později byly podobné elbaity s výraznou modrozelenou barvou nalezeny i v Nigérii a Mosambiku. Přestože chemické složení těchto kamenů je velmi podobné brazilským exemplářům, mnozí gemologové i obchodníci rozlišují mezi původním brazilským turmalínem Paraíba a africkými variantami. Mosambické paraíby se vyznačují širší škálou odstínů, často s vyšším podílem zelené, avšak stále disponují charakteristickým měděným zbarvením a vysokou sytostí barev.

Olenit

Růžový až bezbarvý olenit je pojmenovaný podle typové lokality u obce Olenek, Sibiř, Rusko.

Dravity

Dravit, hořčíkem bohatý turmalín, tvoří přechody se skorylem a s dalším turmalínem uvitem. Dravity barví hlavně sodík, hořčík a hliník. Obvykle je hnědý až hnědočerný. Vzniká hlavně v přeměněných dolomitech, v některých tmavých vyvřelinách, některých pegmatitech a občas také ve svorech.

• Dravit
• Chromdravit
• Vanadiumdravit

Uvity

Uvity zbarvuje vápník, hořčík a hliník a vznikají ve vápencích a dolomitech. Často se mísí s dravity. Tato odrůda se podobá dravitům a často se s nimi mísí. Uvity ale tvoří spíše krátké a tabulkové krystaly. Mívá různé barvy, ale nepatří k nejbroušenějším kamenům. Z Myanmaru pocházejí syté zelené krystaly, ze Srí Lanky zlatohnědé valouny.

• Uvit
• Savana
• Feruvit

Skoryly

Skoryl (schorl) je obvykle černý a zcela neprůhledný, může být i hnědočerný, modročerný nebo dokonce modrý. Skorylu dodává barvu železo a sodík. Je nejběžnějším druhem turmalínu. Turmalín skoryl-dravitové řady může představovat až 95 % veškerého turmalínu na světě.

Na foto: Skoryl z Brazílie, velikost vzorku 5,3 cm; hmotnost 119 g

Turmalíny skoryl-dravitové řady jsou běžnou součástí pegmatitů, ale mohou se vyskytovat také v některých typech žul, rul a svorů. V České republice je skoryl hojně přítomen zejména v pegmatitech Českomoravské vrchoviny, kde se nalézá například v lokalitách Bory a Cyrilov u Velkého Meziříčí nebo v Rožné u Bystřice nad Pernštejnem. Další významné výskyty jsou známy z oblasti Písecka.

Na foto: Krystal černého skorylu s akvamarínem, Shigar, Pákistán

Skoryl je nejběžnější člen turmalínové skupiny a typicky obsahuje železo, což mu propůjčuje černé zbarvení. Buergerit je vzácnější turmalín bohatý na železo a fluór, často s hnědavým odstínem. Foitit a magneziofoitit jsou turmalíny s výrazným podílem hořčíku a chudé na alkalické prvky, což je odlišuje od jiných členů skupiny.

Povondrait je speciální člen turmalínové skupiny, který byl pojmenován na počest českého mineraloga Pavla Povondry za jeho významné příspěvky ke studiu chemie turmalínů. Tento minerál obsahuje poměrně vysoké množství draslíku, což je v rámci turmalínové skupiny poměrně neobvyklé. Typová lokalita tohoto minerálu se nachází v Bolívii, kde byl poprvé popsán.

Přisuzované účinky a vlastnosti černého turmalínu

Skoryl ve světě esoteriky zaujímá významné místo díky svým udávaným účinkům. Je známý svou schopností očistit a harmonizovat energii. Lidé věří, že pomáhá odstraňovat negativní vibrace a vyrovnávat nerovnováhu v našem energetickém poli. Více informací o jeho účincích v článku: Turmalín skoryl, ochranný štít

Liddicoatity

Tato odrůda je bohatá na vápník, lithium a hliník. Nachází se v žulových vyvřelinách a nabízí širokou škálu barev.

• Liddicoatit

Turmalín vlastnosti

• Tvrdost: 7 – 7,5 dle Mohse
• Hustota: 2,9–3,2 g/cm³
• Štěpnost: nedokonalá podle {1011}
• Lom: lasturnatý, nerovný.
• Barva: různá, podle odrůdy, i vícebarevné.
• Lesk: skelný
• Průhlednost: průhledný, průsvitný, neprůhledný (podle odrůdy)
• Vryp: bílý s barevným odstínem podle zabarvení odrůdy
• Složení: variabilní, nestálé
• V kyselinách nerozpustný.
• Pyroelektrický a piezoelektrický.
• Křehký

Fotografie turmalínů

Na foto: turmalín cca 50cm, Capelina, Brazílie

Na foto: cca 40 cm velký vzorek turmalínu Krasny Chikoy, Rusko

Na foto: záhněda, turmalín a albit, Santa rosa mine, Brazílie, sbírka Mario Pauwels; velikost vzorku cca 12 cm

Na foto: turmalín na albitu, Rusko.

Na foto: turmalín, Malkhan, Transbajkal, Rusko

Na foto: broušené kameny elbaitu var. rubelit; rozměry: 6 x 4 mm; úprava: zahřívání; země původu: Brazílie