Vltavín, zelený tektit

Vltavín není minerál. Jedná se o přírodní sklo, tektit. Díky své kráse a jedinečnosti ho řadíme mezi drahé kameny. Vltavíny mají charakteristický sklovitý povrch s typickou vrásčitou strukturou, která vznikla erozí a chemickým zvětráváním. Jejich barva se pohybuje od světlé lahvově zelené po tmavší odstíny s olivovým či hnědavým nádechem. Pro svou jedinečnost jsou vltavíny velmi ceněné jak v klenotnictví tak i ve sběratelství. Hodnota vltavínů se neustále zvyšuje, což z něj dělá investičně zajímavý kámen.

Naše nabídka vltavínů.

Na fotografii vltavín z Netolic.

• Popis a zařazení vltavínů
• Jak vznikl název moldavit a vltavín
• Vznik vltavínů
• Barvy vltavínů
• Tvar, povrch, velikost vltavínů
• Moravské vltavíny
• Syntetické vltavíny - padělky, napodobeniny
• Naleziště vltavínů
• Prodej vltavínů

Popis a zařazení vltavínů

• Skupina: organolity a jiné
• Soustava: amorfní
• Složení: křemičité sklo
• Barva/vryp/propustnost: zelená / bílý / průsvitný
• Štěpnost/lom/lesk: chybí / lasturnatý / skelný
• Tvary/vzhled: kapkovitý, střípkovitý, nepravidelný se skulptací
• Tvrdost/hustota: 5,5 - 6,5 / 1,0 - 1,1
• Výskyt: řídký v třetihorních štěrcích

Vltavín (moldavit) je přírodní křemičité sklo patřící do skupiny tektitů. Slovo "tektit" pochází z řeckého "tektos", což znamená "tavený", a odkazuje na jejich vznik působením extrémně vysokých teplot. Složení vltavínu je nejblíže obsidiánu, avšak na rozdíl od něj obsahuje jen minimální množství vody. Tektity jsou pojmenovávány zpravidla podle místa svého výskytu a mezi nejznámější z nich patří právě moldavity.

První naleziště vltavínů bylo objeveno v okolí Týna nad Vltavou, zatímco první zmínka o jejich výskytu na Moravě, konkrétně v Kožichovicích, pochází od dr. Františka Dvorského z Třebíče, který o nich psal v letech 1880 a 1883. Pouze jediný zatím známý tektit, který je průsvitný a nádherně zelený je náš vltavín. Jedná se o světový unikát.

Na fotografii vltavíny o hmotnosti 0,6 až 1,0 g.

Jak vznikl název moldavit a vltavín

První historická zmínka o vltavínech na našem území pochází z roku 1774, kdy hrabě František Josef Kinský objevil u Týna nad Vltavou zelenavé útvary a nazval je chrysolithy. Skutečný vědecký zájem o tyto kameny vzrostl až v roce 1836, kdy správce sbírek Vlasteneckého muzea v Praze, F. X. M. Zippe, odvodil jejich název moldavit podle německého pojmenování řeky Vltavy – Moldau. V následujících desetiletích se vedly diskuze o tom, jak by se tyto zvláštní skleněné útvary měly správně nazývat, přičemž mezi návrhy se objevily názvy jako moldawec nebo vltavec. Významným mezníkem se stal rok 1891, kdy se při Jubilejní zemské výstavě v Praze v tisku poprvé objevil název vltavín. Konečné zařazení vltavínů mezi tektity navrhl v roce 1900 rakouský geolog F. E. Suess.

Na fotografii stříbrný přívěsek o hmotnosti 2,7 g a velikosti 2,5 cm ze šperkařské dílny v ČR.

Vznik vltavínů

Vznik vltavínů je spojen s dopadem velkého meteoritu, který způsobil tavení pozemských hornin a jejich následné vymrštění do okolí. Nejčastěji je tento proces spojován s kráterem Ries Kessel v Bavorsku, jehož průměr dosahuje 24 kilometrů.

Na foto: Rieský kráter, pohled od jihozápadu. Uprostřed impaktního kráteru je patrné město Nördlingen. Průměr Rieského kráteru, obklopeného podél okrajů kopcovitou vyvýšeninou, je 23 až 25 km. Okraje kráteru dosahují nadmořské výšky mezi 500 až 600 metry, centrální prostor je zhruba o 100 metrů nižší. (snímek NASA)

Na foto: město Nördlingen, které bylo postaveno doslova uprostřed kráteru. Autor: Wolkenkratzer

Předpokládá se, že meteorit, který kráter vytvořil, měl přibližně 1 kilometr v průměru. V jeho blízkosti se nachází i menší Steinheimský kráter o průměru 3,8 kilometru, což naznačuje, že došlo k rozpadu jednoho tělesa při průletu atmosférou nebo ke srážce dvou samostatných těles.

Obr.1 pádové pole zdroj (Vltavíny a tektity - jejich naleziště a vznik, S. Houzar)

Dopadající asteroid zasáhl zemský povrch rychlostí okolo 20 km/s a pod úhlem asi 30°. V důsledku nárazu se vytvořilo obrovské množství energie, která vedla k částečnému vypaření křemičitých a jílovitých sedimentů miocenního období. Pouze malá část této hmoty prošla přeměnou na vltavínovou sklovinu, jež byla vymrštěna do vzduchu a během letu rozdělena na jednotlivá kapkovitá tělíska. Ta po dopadu utvořila ložiska, kde začal jejich postupný geologický rozklad. Z původního objemu přibližně 5 milionů tun vltavínového materiálu se dodnes zachovalo jen přibližně 1 %, zatímco zbytek podlehl přírodním destrukčním procesům.

Obr. 2 Mapky citovány z práce Vladimír Vand - O původu tektitů a vltavínů, 2009

Obr. 3 výskytu vltavínů Mapka zobrazuje oblasti, ve kterých se vyskytují vltavíny, mimo lokalit na Chebsku

Vltavíny obsahují charakteristické vzduchové bublinky, které jsou zvláště časté u jihočeských exemplářů. Tyto bublinky jsou obvykle velmi drobné, dosahují velikosti pouze několika desetin milimetru, avšak v některých případech mohou dosahovat délky až přes jeden centimetr. Zajímavým aspektem těchto bublin je jejich mimořádně nízký tlak, který je 19 až 25krát nižší než atmosférický tlak na hladině moře.

Možným vysvětlením nízkého tlaku v bublinách vltavínů je teorie předložená Vladimírem Bouškou v knize Přírodní skla. Podle této teorie se při dopadu obrovského meteoritu na zemský povrch a následné explozi vytvořila vakuová bublina ohromných rozměrů. Průlet tělesa atmosférou pak způsobil vznik vakuového tunelu, což mohlo zásadně ovlivnit vlastnosti plynů uvnitř vznikajících vltavínů.

Některé exempláře vltavínů nesou i stopy po průletu atmosférou, což se projevuje jejich aerodynamickým zaoblením.

Na fotografii: vltavín - Netolice (cca 4 cm)

Barva vltavínů

Vltavíny se nejčastěji vyskytují v odstínech bledě zelené, světle zelené, lahvově zelené, olivově zelené, hnědé a jedovatě zelené. Přítomnost kationtů železa, titanu a pravděpodobně i manganu ovlivňuje intenzitu a variabilitu těchto barev, přičemž jemné rozdíly mohou být způsobeny i mikrostrukturou samotného materiálu.

Dvoubarevné vltavíny

Mezi nejvzácnější formy vltavínů patří dvoubarevné exempláře, které se vyznačují ostrým rozhraním mezi dvěma odlišnými odstíny.Předpokládá se, že k jejich vzniku došlo při srážce nehomogenního roje taveniny, kdy byl materiál ještě plastický, ale již se formoval do svého charakteristického aerodynamického tvaru.

Dílčí pádová pole vltavínů dle barvy - jižní Čechy a jihozápadní Morava [8]

1. Radomilická oblast v jižních Čechách (také Malovice, Malovičky, Malešice a Vodňany) - vltavíny jsou většinou bledě zelené nebo lahvově zelené (obojí 90%). Mají málo bublin a obsahují nejvíce SiO₂ ze všech vltavínů.
2. Ostatní naleziště vltavínů v jižních Čechách - vltavíny většinou (80%) lahvově zelené.
3. Moravská naleziště - olivově zelené až hnědé (90%)

V moldavitech se od radomilických nálezů přes ostatní jihočeská naleziště směrem na Moravu zmenšuje poměr K₂O/Na₂O

Na foto vltavín o hmotnosti: 3,7 g a rozměrech: 2,6 x 1,8 x 0,9 cm

Tvar, povrch, velikost vltavínů

Vltavíny se vyznačují značnou variabilitou tvarů, povrchových struktur i velikosti. Největší exempláře nalezené v jižních Čechách dosahují délky až 12 cm a mohou vážit více než 150 gramů. Tvary těchto přírodních skel zahrnují jak pravidelné celotvary, například vejčité, oválné či kapkovité, tak i různé úlomky a drobné střepy. 

Strukturovanému povrchu vltavínu se odborně říká skulptace, jež je u každého kamene vltavínu rozdílná. Na některých vltavínech je výrazná a některých není téměř znatelná. Kvalita této skulptace závisí na míře vodního transportu, kterému byly jednotlivé kusy vystaveny. Vltavíny zachované v původních třetihorních sedimentech si uchovávají ostře modelovaný povrch s jemnými detaily, zatímco ty, které byly přemístěny čtvrtohorními procesy, jsou často zaoblené, obroušené a jejich povrch bývá matnější.

Na foto vltavíny: 11) Slavče, 12) Radomilice, 13) jižní Čechy, 14) Jankov, 15) Nesměň, 16) Besednice, 17) Dobrkov, 18) Ločenice, 19) Dřenice

Naše nabídka tektitů a meteoritů.

Moravské vltavíny

Oproti vltavínům z českých nalezišť jsou moravské exempláře tmavší, s převládajícími olivově zelenými až hnědozelenými odstíny. Tento rozdíl je způsoben vyšším obsahem železa a titanu v jejich struktuře. Dalším výrazným rysem moravských vltavínů je jejich velikost, neboť v průměru bývají větší než jejich české protějšky. Největší nalezené exempláře, přesahující hmotnost 150 gramů, pocházejí právě z Moravy.

První nálezy moravských vltavínů sahají do roku 1879. Objev je tradičně spojován s profesorem Františkem Dvorským, který svůj nález publikoval v roce 1880 a podrobně popsal v roce 1883. Pravděpodobně však již dříve tyto vzácné kameny objevil třebíčský učitel František Zavřel. První vltavíny na Moravě byly nalezeny na návrší Malé Krochoty mezi Třebíčí a Kožichovicemi, přičemž později se oblast jejich výskytu rozšířila dále k jihu a východu.

Mezi nejznámější naleziště patří oblasti Vídeňského rybníka a Terůvek u Třebíče, ale také okolí Slavic, Štěpánovic a Kojetic. Původní naleziště zahrnovala Dalešice, Slavětice, Dukovany a Mohelno, zatímco pozdější objevy se soustředily kolem Moravského Krumlova, Znojma a Moravských Budějovic. Celkově je na Moravě evidováno více než sto nalezišť, přičemž většina vltavínů sem byla transportována vodními toky. Sedimenty nejblíže původnímu pádovému místu se nacházejí na lokalitě Achtele u Slavic, kde lze nalézt vltavíny s ostrohrannými tvary, zatímco na vzdálenějších nalezištích jsou tyto drahokamy zaoblenější v důsledku delšího transportu.

Na foto vltavíny z expozice v Třebíči - muzeum: 20) vltavín Střítež, 22) Moravské Budějovice, 23) Rouchovany, 27) Skryje, 28) Mohelno, 32) Dalešice, 33) Slavětice

Syntetické vltavíny - padělky, napodobeniny

Ano, už i vltavíny mají své umělé napodobeniny. Stoupající zájem o vltavíny ve světě a tím rychle rostoucí cena zapříčila, že se můžeme setkat se syntetickými (uměle vyrobenými) vltavíny. Některé padělky jsou povedené některé ne. Jestliže je padělek zdařilý, nemá laik šanci ho rozeznat od vltavínu pravého. Gemologické metody to však umožňují a bezpečně padělky, nebo lahvové sklo ve špercích odliší. Nezbývá nám, máme-li pochybnosti, než se obrátit na odborníky. Některé sic malé, ale přece možnosti jak nenaletět podvodníkům popisuje RNDr. Radek Hanus, Ph.D. v knize: České a Moravské vltavíny (Granit, 2015) nebo si stáhnout pdf: Hanus, Radek & Dereppe, Jean-Marie. (2020). Odlišení přírodních a syntetických vltavínů. 2015.

Naleziště - lokality vltavínů

Naleziště jsou v pískovnách v Ločenicích, u Chlumu nad Malší nebo v cihelně v Besednici. Blízko Habří, Krasejovky, Dolních Chrášťan, Brusné, Radomilic, Záluží, Borovan. Na Moravě poblíž Slavice - Achtele, Kojetic, Štěpánovic, Slavětic, Mohelna.

Největší nalezený vltavín na území České republiky byl objeven u Slavic a váží 265,5 gramu.

Jihočeská naleziště vltavínů se táhnou v širokém pásu směru JV-SZ od Besednice přes Vrábči až k Netolicím a Vodňanům. Nejznámější lokality jsou Besednice, Ločenice, Slavče, Vrábče, Koroseky, Lhenice, Netolice a Radomilice. Vltavíny se však našly i na vzdálenějších místech, například u Veselí nad Lužnicí nebo Soběslavi.

Na fotografii vltavín o hmotnosti 2,7 g a velikosti 2,5 cm.