Atlas drahých kamenů - Vladimír Bouška, Jiří Kouřimský

Jeden z velmi zajímavých českých atlasů drahých kamenů, minerálů a hornin od autorů V. Boušky a J. Kouřimského. Kniha byla vydaná v roce 1979. Kniha má přebal do kterého je vložen vlastní atlas (černobílý), a dále 38 volných barevných oboustranných obrazových příloh. Rozměry knihy jsou 16 x 24 cm. Nejedná se  o kapesní atlas. Jde o knihu podrobně se zabývající se drahými kameny. Jednotlivých nerostů je v knize popsáno asi 80 (přesně nepočítáno). Celkový počet stran v knize je 172. Kniha by určitě neměla chybět v knihovně začínajících i pokročilých zájemců o mineralogii. Díky vysokému nákladu (kolem 20 000 knih) lze tuto knihu sehnat za velmi dobrou cenu.

• Napsali: doc. dr. Vladimír Bouška, DrSc., a dr. Jiří Kouřimský, CSc.
• Recenzovali: doc. ing. Jaroslav Bauer, CSc., dr. Vladimír Habětín, Věra Husáková, prom. ped.
• Vydáno jako doplňková učební pomůcka pro přírodovědné vyučování na školách I. a II. cyklu
• První vydání Vladimír Bouška, Jiří Kouřimský, 1979 Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1979
• ISBN: 14-594-85

Obsah knihy

• ÚVOD 5
• Vznik a výskyt drahých kamenů v přírodě 11
• Nerosty jako horninové součástky vyvřelin 16
• Magmatické vyloučeniny 17
• Pozoruhodné nerosty pegmatitů 18
• Nerosty cínovcové parageneze 24
• Rudní žíly 25
• Nerosty žil alpské parageneze 29
• Nerosty mandlovcových dutin 30
• Nejdražší nerost mladých vyvřelin v Karpatech 34
• Nerosty kontaktní přeměny 35
• Nerosty přeměněných hornin 36
• Nerosty usazených hornin 39
• Nerosty horkých karlovarských pramenů 42
• Vltavíny, kameny stále záhadné 43
• Přehled drahých kamenů z československých nalezišť 48
• Určování drahých kamenů 51
• Zpracování a imitace drahých kamenů 64
• SYSTEMATICKÝ PŘEHLED DRAHÝCH KAMENŮ 77
• Úvod do studia mineralogické literatury 152
• Seznam barevných příloh 157
• Rejstřík 160

Ukázka z knihy:

Popis diamantu ze str. 78-80

Diamant

Uhlík C soustava krychlová, Název z řeckého adamas = nezrušitelný, nepřemožitelný; tvrdost 10, hustota 3,52 g/cm³; čirý, žlutý, hnědý, zelený, méně často modrý a černý, lesk diamantový, středně štěpný podle osmistěnu, křehký, lom lasturnatý.

Podobné nerosty: leukosafír, křemen, fenakit, zirkon, topaz, tedy nerosty, které krystalují vesměs v jiných soustavách a mají nižší tvrdost. Broušený diamant bývá též imitován syntetickým spinelem, rutilem a hlinito-yttritým granátem.

Diamant je jedním z nejvzácnějších drahých kamenů, který svými mimořádnými fyzikálními vlastnostmi zaujímá také zcela mimořádné postavení mezi nerosty. Byl znám již v nejstarších dobách. Píše o něm římský přírodovědec Gaius Plinius Starší (23 až 79 n. 1.), ačkoli Římané znali jen diamanty nepatrných rozměrů. Dochovaly se různé ústní tradice a pověsti o objevech a osudech starých indických diamantů, i když většina známých velkých a historických diamantů byla nalezena teprve začátkem 17. století. Co vlastně diamant je, zůstalo dlouho záhadou. Slavný anglický fyzik Isaac Newton vyslovil teprve roku 1675 domněnku, že diamant také hoří. Přivedl ho k ní silný lom světla diamantu. V roce 1694 se rozhodli Italové Averani a Targioni pro pokus, při němž diamant spálili. Teprve anglický chemik H. Davy (1778 až 1829) dokázal, že diamant je uhlík.

V přírodě se diamant odedávna vyskytoval v podobě zrn a zaoblených drobných osmistěnů v říčních náplavech, kam byl zanesen ze svých původních matečných hornin - tmavých vyvřelin. Ve velké většině diamantových nalezišť se dosud nepodařilo tuto horninu zjistit. Diamanty zarostlé v matečné hornině známe jen z několika nalezišť. Nejstarší a nejznámější jsou proslulá naleziště v okolí Kimberley v Jihoafrické republice, kde se diamanty nacházejí v rozloženém olivínovci, tzv. kimberlitu. Druhým světovým nalezištěm, kde byly zjištěny diamanty zarostlé v matečné hornině, jsou velká ložiska v poříčí řeky Viljuji v Jakutské ASSR. V roce 1961 byly diamanty v kimberlitu nalezeny v oblasti Sierra Leone a v poslední době i v Indii, která je starým nalezištěm proslulých velkých diamantů.

Nejznámější diamantonosné náplavy jsou v obou konžských státech, dále v Angole, Tanzánii, v Ghaně, na západním pobřeží Afriky (Guinea, Pobřeží slonoviny, Libérie) a ve státě Minas Geraís v Brazílii. Světová produkce diamantů stále vzrůstá, což dokazují všechny světové statistiky. Tento vzrůst je dokonce tak veliký, že by mohlo snadno dojít k poklesu cen, který se ostatně u diamantu už několikrát projevil. Protože je však těžba soustředěna v rukou poměrně malého počtu podnikatelských společností, je možno kontrolou těžby ceny udržet.

Historie nálezů mnoha diamantů je velmi zajímavá i slavná. Jejich osudy jsou též namnoze pestré, dramatické až tragické, takže bychom mohli v takových případech jen těžko hovořit o tom, že drahý kámen přinesl člověku štěstí. Tak např. modrý diamant Hope, který patří mezi tři nejslavnější barevné diamanty, přinášel prý svým majitelům vždy neštěstí a smrt. Postupně to byli indičtí domorodí panovníci, francouzští králové, jimž byl ukraden, anglický obchodník Eliason a konečně britský bankéř T. P. Hope. Dokonce podle jedné domněnky byl prý i příčinou zkázy Titaniku.

K historii diamantů patří i dějiny objevů jejich ložisek. Takovým příkladem je objevení velkých sibiřských diamantových nalezišť. V třicátých letech přijel do Irkutska leningradský geolog Vladimír Stěpanovič Sobolev, který po dlouhých týdnech prací v terénu sestavoval geologickou mapu Sibiřské plošiny. Na základě geologického průzkumu této oblasti Sibiře dospěl k závěru, že se v mnohém podobá jižní Africe. Vystoupil se smělou hypotézou, že se diamanty, podobně jako v Africe, musí vyskytovat i na Sibiři. Avšak teprve po válce, v roce 1947, vyrazila z Irkutska první výprava hledat diamanty. Po dvou letech, 7. srpna 1949, byl objeven první diamant na nalezištích, která patří dnes mezi největší na světě.

Zvláštní pozornost si zaslouží i výskyt diamantů v pyroponosných štěrcích pod Českým středohořím, kde byly zjištěny i do určité míry podobné horniny jako v diamantonosné oblasti jižní Afriky. Zatím tam byl diamant nalezen pouze třikrát (roku 1869, 1927 a 1959), přičemž třetí a zatím poslední diamant je menší než 1 milimetr.

Historie nálezu těchto českých diamantů, zejména pak nejstaršího z nich, objeveného na podzim 1869, je velmi zajímavá. Tento diamant nebyl totiž nalezen přímo v náplavech, nýbrž teprve při broušení materiálu zbývajícího po vytěžení českých granátů z jam mezi Chrášťany a Podsedicemi na Třebenicku. Jeho zcela přesné naleziště není tedy známé, i když bývá podle nejbližšího většího místa označován jako „dlažkovický" diamant. Je to velmi nedokonale vyvinutý......

ATLAS DRAHÝCH KAMENŮ - EDICE OBRAZOVÉ ATLASY

• Doc. RNDr. VLADIMÍR BOUŠKA, DrSc. RNDr. JIŘÍ KOUŘIMSKÝ, CSc.
• Fotografie Vladimír Bouška, Jiří Kouřimský, Alexandr Paul, František Tvrz
• Obrázky Anna Benešová
• Počet stran 176, černobílých fotografií 26, perokreseb 39; 76 barevných příloh a 3 mapky
• Odpovědná redaktorka Miloslava Svobodová
• Výtvarná redaktorka Milada Slaninová Technická redaktorka Jana Tarantová
• Z nové sazby písmem Tempora vysadila a s obrázky vytiskla Severografia, n. p., závod 01, Liberec
• Formát papíru 70 cm x 100 cm - AA 20,98 (11,24 textu, 9,74 grafiky) 22,06 VA
• Náklad 20 010 výtisků

Vydalo Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze jako svou publikaci č. 6-82-16/1
14-461-80