Encyklopedický přehled minerálů - J.H.Bernard, R.Rost a kol.
Kniha pro každého vážnějšího zájemce o minerály. Autoři u každého minerálního druhu kromě základní charakteristiky uvádějí i přehled jeho nejznámějších výskytů seřazených podle minerálních paragenezí, tj. podle typického geologického prostředí, v němž vznikají.
Encyklopedický přehled minerálů - J.H.Bernard, R.Rost a kolektiv: Emilie Bernardová, Karel Breiter, Pavel Kašpar, Miloš Lang, Karel Melka, František Novák, Jiří Rost, Tomáš Řídkošil, Dušan Slivka, Jaromír Ulrych, Stanislav Vrána
- Vydání knihy: 1992
- Počet stran: 704 stran (484 obr.), 32 stran kříd. příloh
- Nakladatelství: Academia
- Vazba knihy: vázaná s přebalem
- Vydala Academia nakladatelství Československé akademie věd Praha 1992
- Vazbu a přebal navrhl Jiří Krouz
- Redaktoři publikace ing. Gabriela Šedá a Aleš Dvořák
- Technický redaktor Dalibor Káš
- Náklad 5 000 výtisků
- ISBN: 80-200-0360-6
Obsah knihy - Encyklopedický přehled minerálů
- Předmluva 7
- Úvod 9
- Vývoj a přehled mineralogického systému 18
- Abecední přehled minerálů 43
- Dodatek I 585
- Knižní literatura 592
- Mapy významných mineralogických lokalit 595
- Rejstřík lokalit 613
- Dodatek II 692
Úvod z knihy: Encyklopedický přehled minerálů - J.H.Bernard, R.Rost a kol.
Předložené dílo zahrnuje všechny minerální druhy, které jsou uznávány do poloviny roku 1989. Minerály popsané ve světové literatuře během tisku našeho díla nemohly již být pojaty a zařazeny do textu a jsou uvedeny v dodatcích. Hlavním vodítkem kompletnosti je přehled minerálních druhů podaný v Glossary of mineral species (1987) od M. Fleischera, jakož i poslední svazky nejdůležitějších světových časopisů, jež uvádějí data o nových minerálech. Celkově je v našem díle popsáno přes 3 350 minerálních druhů (včetně dodatků) a menší počet neúplně definovaných minerálů, z nichž většinu Fleischer (1987) podchycuje. Zmíněná jsou navíc některá, hlavně u nás známá synonyma a odrůdy minerálů a v rámci popisu jednotlivých vrstevnatých a některých dalších minerálů také hlavní polytypy.
Na obr.: Ukázka z knihy - Encyklopedický přehled minerálů
Ve smyslu moderního trendu považujeme za samostatné druhy ty nerosty, které se od ostatních liší krystalovou strukturou nebo odlišným chemickým složením. U mnoha nerostů, obsahujících více navzájem se zastupujících kationtů či navzájem se zastupujících aniontů (event. aniontových komplexů), je uváděn jako první kationt či aniont, který převládá (a to na základě atomových poměrů); jeho obsah nad 50 % určuje, zda minerál je samostatný druh či zda jde jen o člen řady s izomorfní nebo diadochní příměsí jiného prvku jako např. v řadě: tetraedrit - Ag-tetraedrit - Cu-freibergit - freibergit. Pokud jde o izomorfní řady, dáváme samozřejmě všeobecně přednost uvádění krajních členů řad, ovšem u některých nejvíce zavedených přechodních členů činíme z praktických důvodů výjimky: pokusy pojímat např. biotit jako pouhý přechodný člen izomorfní řady annit - flogopit jsou zajisté důsledné, ale takový postoj by prakticky znemožnil označení běžného nálezu tohoto rozšířeného nerostu, zvláště v biotitických granitoidech a metamorfovaných horninách, bez celkové chemické analýzy.
Na obr.: Ukázka z knihy - Encyklopedický přehled minerálů
Určitá nedůslednost vzniká u některých nerostů, u nichž s rozvojem výzkumu došlo k oddělení několika samostatných druhů. Příkladem je původní pojem axinit, dnes použitý pro označení řady se specifickými členy feroaxinitem, magnezioaxinitem, manganaxinitem a tinzenitem. Protože u většiny výskytů nerostů axinitové řady není zjištěna příslušnost k některému z uvedených druhů, najdeme v naší knize heslo axinit s uvedením mnoha klasických lokalit. Podobná je situace u apatitu, apofylitu, apod. Také u skapolitové řady není většinou příslušnost k některému specifickému členu řady u mnoha lokalit uváděna, a proto většinu výskytů najdeme pod heslem skapolit. Také několik tradičních směsí proměnlivého složení jako je limonit, bauxit, garnierit najdeme jako samostatné nerosty z podobných důvodů.
Předložené dílo si vyžaduje vzhledem k svému rozsahu jednak podrobné vysvětlení zásad, jak bylo sestavováno, jednak návod k použití čtenářem. Vzhledem k maximální úspoře byly použity někdy i méně obvyklé zkratky a značky, mimo jiného také, aby tak již náročný text obsahoval méně řeckých písmen a jiných znaků. Naproti tomu jsme se snažili, aby jména lokalit byla psána co možná nejpřesněji tak, jak se dnes v daných zemích píší... Konec ukázky z úvodu knihy