Muzeum Vysočiny Jihlava

Geologie Českomoravské vrchoviny, Od dob ledových..., Dolování a mincování na Českomoravské vrchovině a informace o Jihlavském podzemí (katakomby). Všechny expozice jsou umístěny v historické budově muzea na Masarykově nám. 57/58 v Jihlavě.

GPS: 49.396498,15.588974

Otevřeno denně mimo pondělí, 9:00-12:00 a 12:30-17:00.

Zkontrolovat správnost údajů o otevírací době můžete před návštěvou na uvedených odkazech:

• Otevírací doba Muzeum Vysočiny Jihlava

Součástí přírodovědného okruhu jsou expozice Geologie Českomoravské vrchoviny, Dolování a mincování na Českomoravské vrchovině (ta se nachází ve sklepení), Od dob ledových..., Otevřená krajina, Vody a mokřady, Lesy.

Geologie Českomoravské vrchoviny

Pro expozici geologie je vyčleněna jedna místnost v muzeu, která je plná mineralogických ukázek. Níže je ukázka dvou tabulí, které jsou součástí expozice. Každá tabule doplňuje skleněnou kopuli, kterých je v expozici celkem 11. Celkově je zde celkem 14 "zastavení".

1. Úvod
2. Geologická mapa
3. Regionálně-geologické členění a geologický vývoj
4. Horniny Českomoravské vrchoviny
5. Minerály hadců
6. Minerály vyvřelých a přeměněných hornin
7. Minerály rudních žil
8. Minerály křemenných žil
9. Minerály žulových pegmatitů
10. Minerály lithných pegmatitů
11. Minerály alpských žil
12. Stonařovský meteorit
13. Moravské vltavíny
14. Mineralogické rarity Českomoravské vrchoviny 

V úvodní části podává přehled regionálně-geologického členění území a přehledně je charakterizován geologický vývoj oblasti. Vystaveny jsou všechny základní ukázky hornin Českomoravské vrchoviny, a to jak ve standardizovaných formátech, tak i v podobě volně přístupných velkých vzorků.

Mineralogická část expozice je členěna podle základních genetických skupin, resp. nerostných asociací, které jsou pro oblast typické. Formou stručných textů, volných velkých ukázek, mapek lokalit a samozřejmě nerostných ukázek jsou mimo jiné představeny žulové pegmatity, lithné pegmatity, alpské žíly, křemenné žíly, hadce, vltavíny nebo rudní žíly. Expozice má i několik raritních ukázek: patří k nim největší na světě známý krystal sekaninaitu z Dolních Borů, velká leštěná deska ametystu z Bochovic, stonařovský meteorit (vystaven je pouze model) nebo velké ukázky selenidů z Bukova.

Ukázka dvou tabulí - Minerály alpských žil a Stonařovský meteorit:

Minerály alpských žil

Minerály tzv. alpských žil vznikají na stěnách trhlin a v dutinách nejčastěji metamorfovaných hornin, zejména rul a amfibolitu. Alpské žíly jsou na Českomoravské vrchovině běžné, mineralogicky nejzajímavější jsou jejich výskyty v širším okolí Čáslavi (amfibolit, živce, epidot, klinozoisit. prehnit, analcim, kalcit a další). K asociaci minerálu alpských žil jsou řazeny i minerály z trhlin gaber a ultra-bazických hornin u Starého Ranska (pektolit, natrolit, xonolit aj.).

Stonařovský meteorit

V okolí Stonařova (jižně od Jihlavy) spadlo brzo ráno 22. května 1808 velké množství kamenných meteoritů. Při tomto hromadném pádu meteoritů - meteoritickém dešti - dopadlo na zemský povrch podle odhadů 200 až 300 kamenů různé velikosti. Nalezena byla jen malá část - pouze 66 kusů o celkové váze asi 52 kg. Svým složením se stonařovské meteority řadí do skupiny vzácných achondritů - eukritů. Jsou zastoupeny v řadě světových sbírek (Vídeň, Budapešť, Londýn, Tůbingen aj.); největší kus (model) v České republice je vystaven v této expozici.

Podívejte se na naši nabídku meteoritů na e-shopu.

V expozici je ve vitrínách vystaveno mnoho zajímavých minerálů a hornin. Proto expozici "Geologie Českomoravské vrchoviny" doporučujeme navštívit. Expozice má totiž své nezapomenutelné kouzlo.

Od dob ledových...

Expozice seznamuje návštěvníky s pozdněglaciální přírodou Českomoravské vrchoviny a také s rašeliništi, která jsou nesmírně cenná nejen jako regionální centra biodiverzity, ale i jako přírodní archivy, díky nimž lze vystopovat řadu informací o historii našeho regionu právě v období od konce poslední doby ledové.

Nabídka zkamenělin na webu www.fosilie-shop.cz 

Vedle strukturovaných textů, fotografií a preparátů zvířat zahrnuje expozice i kosterní pozůstatky velkých savců, vzorky rašeliny nebo ukázky nástrojů používaných v minulosti k těžbě rašeliny. K nejatraktivnějším exponátům patří model mamutího mláděte.

Expozice je zpestřena samoobslužnými aktivitami, které jsou určené hlubším zájemcům o danou problematiku, a také videoprojekcí.

Další zajímavou expozicí je "Dolování a mincování na Českomoravské vrchovině" (součást přírodovědného okruhu).

Dolování a mincování na Českomoravské vrchovině

Expozice evokující středověké hornické prostředí je vybudovaná v podzemních prostorách muzejního domu. Návštěvník se postupně seznamuje se zpracováním nerostů až po ražbu mincí ve středověké mincovně. Život horníků na Českomoravské vrchovině byl úzce spjat s důlními a zpracovatelskými provozy, jejichž repliky jsou v expozici prezentovány. Makety středověké šachty a štoly dokreslují zvuky hornických nástrojů, želízek a kladívek. Vystaveny jsou i archeologické nálezy, které pocházejí z výzkumů ve Starých Horách u Jihlavy, z lokality Cvilínek u Černova na Hornocerekvicku a dalších lokalit. Představeny zde jsou nejvýznamnější nerostné suroviny, které se těžily nebo stále těží na Českomoravské vrchovině - kámen, kamenivo, grafit a další.

Textová ukázka z jedné z tabulí, která je součástí expozice:

Tři doby jihlavského stříbrorudného hornictví

V dějinách jihlavského stříbrorudného hornictví lze rozlišit tři etapy. První je vymezena léty 1238/39-1420, ovšem i v ní můžeme rozlišit klíčové období rozkvětu, a sice v druhé polovině 13. století. Jednou z indicií je líčení Pokračovatelů Kosmových o uzavření smlouvy mezi tzv. mladším a starším králem ze 16. srpna roku 1249, kdy Václav I. ponechal synovi správu Moravy, ale sobě vymínil „polovinu jihlavské mince", což bývá interpretováno jako výnos z těžby. Do 60-70. let bývá kladen i vznik nejstarší verze jihlavského horního práva. Z roku 1260 či 1268 pochází nejstarší známé naučení, tj. právní stanovisko soudu v horních věcech, určené opatu cisterciáckého kláštera Lubiaž v Dolním Slezsku. Roku 1272 pak královští urburéři propůjčují Verneru Lotingovi a želivskému opatu Marsiliovi štolu na kutišti Aychornberch, totožným snad s někdejším toponymem Ahornberg u obce Smrčná. Z roku 1272 pochází privilegium pro jihlavské k ložiskům nynějším i v budoucnu nalezeným v okolí Ústí. Toto období vyznívá v poslední třetině 13. století v souvislosti s vyčerpáváním ložisek, otevřením dolů u Kutné Hory a horní a mincovní reformou Václava II. Byla zrušena jihlavská mincovna a to mělo dopad na odbyt jihlavského stříbra. Dobu největšího rozkvětu hornictví na Jihlavsku lze považovat za ukončenou zhruba po 70 letech. Z roku 1369 pochází zmínka o starohorském cechu "in Mutpergh" a roku 1376 je uváděna dědičná štola „Marcasite" u Pístova. U Pístova se nalézal roku 1391 i dul „Morgenperk" a další důl propůjčený pod ním. Téhož roku je uváděna propůjčka dolu v Cechu u špitálského pole. Další zmínka je z roku 1413, kdy na novém nálomu v Cechu pracovali Kunz Messerer a Vörndel Becker se spolutěžaři.

Další periodou je období po husitských válkách, které vyvrcholilo v 16. století a jehož konec přinesly události třicetileté války. Těžařská a prospekční činnost se přesunula převážně mimo starohorskou zónu (Pfaffenhofský couk, Schatzberg, Rančířov), přesto existují zmínky o pracích např. na pístovskému úseku. Roku 1517 přijali naleznou jámu na Cechu s dědičnou štolou a právy Johann Hunter, Jacob Lidl a tavič Hans Wagner. O rok později převzali na jámě na pravém břehu řeky další míry s právy Hans Wagner, Vincenc Schlegl a Johannes Marci. Roku 1547 získal propůjčku u Starých Hor Andree Dorffe. Na pístovském úseku požádali roku 1528 Veit Beter a Jerg Prauneisen o propůjčení dědičné štoly a měr. V roce 1541 požádal o propůjčku v Pístově těžař Mathes Balbierer. V roce 1562 převzali za Pístovem jámu s mírami a dědičnou štolu Wilhem Reus a Peter Natsch. V roce 1576 požádal o propůjčku nalezne jámy s mírami a dědičnou štolou ve Vílaneckém pohoří těžař Georg Kirschner. O propůjčky u Starých Hor žádají v 70. letech těžaři Samuel Prauneisen, Filip Baumgartner, čí Gilke Bürpart. Poslední zmínka o dolech na starohorské dislokaci je obsažena ve vizitační zprávě Eliáše Gůnthera a Davida Wolfruma z roku 1601. Asi nejznámější je podnik Samuela Prauneisena na vílaneckém úseku. Roku 1584 požádal těžař císaře Rudolfa II. o podporu při žádosti o půjčku od jihlavské městské rady na zahájení těžby. Uvádí, že na městském pozemku na jámě na sv. Linhartu, která ještě není hluboká ani 7 sáhů (cca 14 metrů), vytěžil 20 marek (cca 5 kg) stříbra. Rudolf postoupil žádost radě s doporučením. Práce na sv. Linhartu však asi velký úspěch neměly a nebyly ani příliš intenzívní. Městská rada zaslala proto císaři záhy stížnost, kdy ovšem Prauineisen panovníkovi ve vysvětlení v roce 1586 uvádí, že namísto půjčky 200 tolarů obdržel jen 50 tolarů a protože musel od dolování upustit. Těžařstvo složené z Prauneisena, Parhocha a Zollbůckhela se ještě roku 1586 rozpadlo a na sv. Linhartu je zmiňován jen Veitt Parhoch. Ten ještě nějaký čas v těžbě pokračoval, ale později se práce zastavily.

Poslední epochou je 18. století. K roku 1712 se např. datuje prohlídka stařin, kterou uskutečnili Samuel Spross von Berlín a Daniel Arm hokit von Grünhaan aus Sachsen. Následujícího roku otevřel Spross nevelké průzkumné dílo ve Starých Horách, což dokládá zkušební lístek moravského zemského prubíře Conrada Mayera. Dílo bylo počátkem roku 1714 opuštěné. V rozmezí let 1769-1783 zrealizoval průzkumné i těžební práce rakouský stát.

Máte radši zlato? Také si zde přijdete na své :-)

1. Zlato - Hory u Předína
2. Zlato - Hory u Předína
3. Zlatonosný křemen - Orlík u Humpolce
4. Zlato - Hory u Předína
5. Zlato - Hory u Předína
6. Zlato z náplavů - Želetava

Tolik o geologických expozicích v Muzeu Vysočiny. Mnoho věcí zde nebylo zmíněno, mnoho informací je uvedeno na tabulích v expozicích. Určitě stojí za to geologické expozice v Jihlavském muzeu navštívit. Navíc v přírodovědném okruhu máte ještě předplaceny expozice: Otevřená krajina, Vody a mokřady a Lesy.