Typy tektitů
Jako tektity označil vídeňský geolog F. E. Suess ve své monografii z r. 1900 zajímavé sklovité hmoty, které se vyskytují v jižních Čechách a na západní Moravě, v jihovýchodní Asii (ostrov Belitung, angl. Billiton) a jinde. Slovo tektos znamená v řečtině„tavený". Název tektit tudíž vyjadřuje sklovitou povahu těchto přírodních hmot. [1]
- Prodej tektitů
Typy tektitů:
Nakonci článku se dozvíte jaké hmotnosti běžně tektity dosahují.
Tektity typu splash form
Typ splash form je nejčastější formou tektitů. Jejich nejčastějšími tvary jsou koule, kapky, disky, činky, tyčinky, čočky, válečky a jejich fragmenty. Jedná se o relativně malé tektity (jednotky až desítky gramů, výjimečně stovky gramů), analogický materiál s velikostí <1 mm se označuje jako mikrotektity. Chemismus tektitů splash form je relativně homogenní v rámci jednotlivých kusů, avšak vyskytují se rozdíly v chemismu v jednotlivých částech pádových polí. Je pro ně typické celkové vnitřní pnutí.
Na fotografii tektity typu splash form.
Tektity s ablačním lemem
Tektity s ablačním lemem se nachází v nejvzdálenějších oblastech pádového pole. Jedná se o podskupinu tektitů typu splash form a vyskytují se pouze v Austrálii. Typický je pro ně knoflíkový tvar, který vznikl už při letu tektitových tělísek. Po utuhnutí se během průletu atmosférou směrem k zemi tato tělíska opět sekundárně nataví a vzniká typický ablační lem. Tělíska lze rozlišit na tzv. jádro a lem. Někdy se tato tělíska rozdělí. Sběrateli jsou tektity s ablačním lemem velmi ceněné a vyhledávané.
Na foto: Tektit, australit s ablačním lemem. Průměr 20 mm a hmotnost 3,5 g. Autor: H. Raab (CC BY-SA 3.0)
Typ Muong Nong
Tektity typu Muong Nong poprvé popsal Lacroix v roce 1935. Tyto velké bloky tektitů (až několik kg) nacházeli lidé nejhojněji v blízkosti vesnice Muang Nong v Laosu, podle které tento typ tektitů nese své označení. Jsou to nepravidelně tvarované, ostrohranné tektity s vrstevnatou stavbou. Jsou více heterogenní jak chemicky, tak strukturně než tektity typu splash form a jsou často složeny ze světlých a tmavých vrstev.
Tektity typu Muong Nong mají vyšší obsah těkavých látek (voda, Br, Cl, Zn, Cu, B), vyšší porozitu a obsah inkluzí lechatelieritu (někdy jsou tyto inkluze zpěněné - „frothy“). Obsahují však i řadu dalších uzavřenin jako zirkon (nejhojnější), křemen, coesit, cristobalit, tridimit, chromit, rutil, monazit, korund a možná baddeleyit. Typická je absence celkového vnitřního pnutí. [2]
Na foto: Indočínit typu Muong Nong. Lokalita: Meo Tribe, Laos, Rozměry: 198 x 90 x 44 mm, hmotnost 559,6 g
O typu Muong Nong se původně soudilo, že jde o rozpraskané kaluže skloviny vzniklé v těsné blízkosti místa dopadu velkého meteoritu. Dnes se přikláníme k názoru, že jde o fragmenty plochých kapek, jejichž hmotnost přesahovala někdy i 20 kg.
Na obr.: Tvary a typy tektitů, zdroj: http://earthsci.org/ , upravila Bc. Adéla Svatá.
Hmotnost tektitů
Hmotnost tektitů obvykle bývá několik málo až několik desítek gramů, výjimečně i přes jeden kilogram. Největší vltavín nalezený u Slavic má při rozměrech 100 x 45 x 30 mm hmotnost 265,5 g.
Největší - nejtěžší tektity z Laosu váží 3200 g (typ Muong Nong), jiný celotvar od Muong Nong v Laosu vážil skoro 2000 g. Ale tak velké jsou vzácností. Obvykle váží nalezené kusy 3 g -5 g - 10 g - 20 g - 50 g. Největší známý tektit z Filipín váží 1070 g, z Malajsie 750 g, z Jávy 400 g. Podle G. Bakera váží nejtěžší australit 238 g; po doplnění chybějící části by se zvýšila jeho váha na 265 g. Jen dva nalezené australity váží přes 200 g. Nejtěžší tektit z Pobřeží Slonoviny váží 350 g. W. Easton z cínovcových náplavů ostrova Billiton uvádí nejtěžší tektit 225 g [1]
Zdroj:
[1] Rudolf Rost, Základní chrakteristika tektitů, Říše hvězd, 1969
[2] Přednáška: Tektity a impaktní skla - Masarykova univerzita
Naše nabídka tektitů na prodej.