Moldawec a vltavec

Moldawec a vltavec jsou starší označení pro vltavín (moldavit). První zmínky o vltavínech pocházejí z roku 1774, kdy František Josef Kinský nalezl u Týna nad Vltavou nazelenalé členité útvary, které nazval chrysolithy (olivíny). O mnoho desetiletí později, roku 1836, odvodil správce sbírek Vlasteneckého muzea v Praze (nyní Národního muzea) F. X. M. Zippe pro tato skla název moldavit (z německého Moldau – Vltava). 

Následovalo mnoho dohadů o tom, jak by se měly zvláštní skleněné útvary jmenovat. Název moldawec použil r. 1837 Jan Svatopluk Presl a vltavec v r. 1852 český geolog Jan Krejčí. 

Jan Krejčí v II. svazku, Počátkové nerostopisu jakožto návod k ustanovování nerostů dle přírodních znaků, na straně 124. Citace: Vltavec, vodní chrysolith. Bouteillenstein. Nalézá se u Vltavského Týna, a podobá se zelenému, průhlednému obsidianu; vyskytuje se v kusech suchým švestkám podobných. Dle Glockera nalézt se tét v kuličkách 1/2 pal. dlouhých u Jordansmühle ve Slezku a u Jihlavy v Moravě v rule.

V roce 1891 se při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v Praze v tisku objevil nám známý název vltavín. Roku 1900 navrhl rakouský geolog F. E. Suess zařadit vltavíny a další přírodní skla pod souborný název tektity. Ve 20. století byly vltavíny zařazeny do skupiny tektitů, přičemž až ve 2. polovině 20. stol. byl definitivně prokázán způsob jejich vzniku.